Monika Světničková: "Musím jet na doraz a přidat ještě kousíček."

Monika Světničková se ve třinácti letech pere s dospělými soupeřkami ve východní skupině 1. ligy. Talentovaná hráčka Brna-Jehnic byla jedním z nejpříjemnějších překvapení juniorského MČR a vysloužila si pochvalu reprezentačního trenéra Petra Koukala st. Náš rozhovor nabízí i recept na to, jak bojovat se staršími a silnějšími protivníky...

Máš za sebou úspěšné MČR juniorů, kde jsi porazila starší soupeřky Myšákovou či Úblovou. Kde čerpáš energii a vůli rvát se s hráčkami, které jsou větší, starší či silnější?

Jsem bojovnice od mala, většinou jsou bohužel všichni když už ne starší, tak větší a silnější, tak to neřeším. Musím jet na doraz a většinou přidat ještě kousíček. To mě naučila moderní gymnastika, kde jsme ráno neřešili los, ale na koberci vždy překonávali jen sami sebe. A pak to buď vyjde a nebo taky ne.

Bylo pro Tebe výhodou domácí prostředí v tělocvičně v Brně-Jehnicích? Jak hodnotíš MČR U19?

Výhodou určitě ano, už jenom to, že jsem spala ve svý postýlce. Ráno jsem se ale nemohla trefit do kurtu, takže jsem o tom pochybovala, pak tam zase padlo pár míčků... takže určitě ano. MČR se mi líbilo, fandilo se.

Letos jsi začala hrát za rezervní družstvo Jehnic také 1. ligu, druhou nejvyšší soutěž dospělých. Byl to velký skok oproti mládežnickým kategoriím? Co pro Tebe znamená možnost hájit barvy svého týmu?

Pan Vorel mě potěšil, když mi to oznámil. Před prvním zápasem bylo fajn, že mi řekl, že je to pro zkušenosti a ne body, A tak jsem si to šla užít. A my jsme nečekaně mix s Radimem Dvořákem vyhráli. Od té doby si to tedy jen užívám. Skok to byl veliký, na zadržované údery Pavly Jánošové určitě nezapomenu :).

Jak vypadá běžný týden juniorské reprezentantky v badmintonu? Daří se Ti skloubit sport na vrcholové úrovni také se školními povinnostmi? Stihneš i nějaké další koníčky?

Po škole v Židlochovicích jedu na tréninky do Brna. Nerada dopisuji a doháním, radši to slyším ve škole. Jedničky mám, ale samy bohužel do žákovské neskáčou. Chtěla bych tancovat, ale nenašli jsme klub, který by měl tréninky v jiném čase, než moje. Ráda čtu.

Jedním z našich předních juniorů je i Tvůj bratr Michal. Jak spolu vycházíte? Pomůže Ti někdy třeba v tréninku?

Zatím jsme to přežili! :). Když nejsou trenéři – tak jdeme spolu na kurt. Teď mi našel vzor ve francouzské hráčce Delphine Lansac, byl z ní paf. Fandíme si navzájem.

Jaké jsou Tvé hlavní cíle pro letošní sezónu a na které turnaje se budeš soustředit především? Máš i nějaké dlouhodobé badmintonové plány?

Nezranit se a užít si badminton – to je můj jediný cíl. Michal nehrál půl roku s kotníkem, moje partnerka Týna Brunátová má zraněné koleno. Před sezónou jsem si řekla, že získáme s Týnou titul ve čtyřhře, tak musíme počkat, až se uzdraví. A chtěla bych v budoucnu hrát extraligu za Jehnice.

A na úplný závěr - máš nějaké heslo či motto, které Ti pomáhá v trénincích či zápasech?

Dědeček mi vymyslel heslo: “Není důležité zvítězit, ale bojovat!“