Články patřící do kategorie fejeton

Když vám soupeř zahraje na "obrácenou ploutev," pošle "rouru" nebo sklapne jeho "past na motýly," bude vám jasné, že jde o velmi specifické badmintonové termíny, nesrozumitelné někomu, kdo nikdy nedržel v ruce raketu. Proč se ale lidé smějí i při vyslovení běžných názvů tréninkových kombinací jako "plácačka" nebo "klíry"?

Jasně, každý hráč je moc rád, když mu během zápasu někdo přijde poradit. Jsou ale chytré řeči, které by si i ti nejlepší žozémuríňové mezi badmintonisty mohli odpustit.

I když to bolí, porážky zkrátka občas přicházejí. Důležité je dlouho nezpytovat sebevědomí, ale raději rychle a správně pojmenovat viníky. Co všechno mohlo za vaši poslední porážku?

Badmintonové zápolení vás jistě těší a baví. Přesto se tu a tam vyskytne soupeř, jehož přítomnost v pavouku... jak to říci... inu, zkrátka – nepotěší. Vybrali jsme sedm typů protihráčů, které v turnaji rozhodně potkat nechcete:

Čtěte detektivní příběh z prostředí závodního badmintonu; pilotní článek nové rubriky a zároveň autorské představení Petra Mazúra: těšínského badmintonisty, který hájí barvy pražského Proseka.

Někteří to mají z výše poctivých dvou metrů složité, aby si nás vůbec povšimli, ale ano: i malí lidé existují. A světě, div se, existují i malí badmintonisté – a nevedou si v konkurenci těch, co můžou podávat bezmála ve výši pásky, vůbec špatně.

Žádná jiná disciplína v badmintonu není cílem tolika jízlivých poznámek jako čtyřhra žen. Ale čím si to holky vlastně vysloužily? Dámský debl nabízí zápletky a dramata, které jinde nenajdete...

Když mi bylo třináct, chtěl jsem hrát jako Peter Gade. Tehdy se ještě dánský mladík jmenoval Christensen, byl světovou jedničkou a chodil s okouzlující Camillou Martin. Já chtěl umět jeho údery, mít stejně ladný pohyb, a taky jsem chtěl Camillu, jako všichni kluci do té doby, než skončila a my se přeorientovali na Gail Emmsovou.

Neříkejte, že už se vám to někdy nestalo. Přinesete k zápasu krásné, nové Plachtiče, které ještě voní lepidlem, a létají právě tak, jak se na rychlost 77 sluší a patří. O hlavu vyšší soupeř s pletencem ramenních svalů, který by ustál snad i náraz Boeingu, sebere vaše péřáky z palubkovky a napálí je prudkým, brutálním drivem kousek za vaši zadní čáru. „Tak je zpomalíme, ne?“ ozve se z druhé strany kurtu. A pěkná hra je, stejně jako symetrický tvar základny míčku a vaše dobrá nálada, v p...ytli.