S pomalými míči, badminton je v...

Neříkejte, že už se vám to někdy nestalo. Přinesete k zápasu krásné, nové Plachtiče, které ještě voní lepidlem, a létají právě tak, jak se na rychlost 77 sluší a patří. O hlavu vyšší soupeř s pletencem ramenních svalů, který by ustál snad i náraz Boeingu, sebere vaše péřáky z palubkovky a napálí je prudkým, brutálním drivem kousek za vaši zadní čáru. „Tak je zpomalíme, ne?“ ozve se z druhé strany kurtu. A pěkná hra je, stejně jako symetrický tvar základny míčku a vaše dobrá nálada, v p...ytli.

Zákeřnost strategie „odpadkového koše“ spočívá v tom, že i do očí bijící „dřevorubci“ naleznou pro destrukci pohledného badmintonu oporu v pravidlech. Ano, testování míčků skutečně předepisuje úder plnou silou se zásahem míčku nad zadní čárou. Že by měl letěl šikmo vzhůru a ne rovně dopředu, to už pro většinu hráčů zůstává tajemstvím. A tak se nechají uvrtat do hry, která má několik poznávacích znamení.

1) Nikdo nedopinkne standardní technikou až dozadu. Kdo dopinkne dozadu a nějakým zázrakem si nepřetrhne žádný sval, zvítězí. Úroveň hry se tak vrací kamsi do kategorie U13 (a podobně jako tehdy, i tentokrát vám bude k výhře stačit kvalitní dlouhé a vysoké podání).

2) Všechno se dá zachránit. Míče, které by za normálních okolností skončily na parketách, dříve než soupeř řekne „smeč“, se nyní dají vrátit rozmáchlým, vysokým obloukem dozadu. Lob či klír poslední záchrany navíc vrací hru do nulového stavu, zbaví soupeře výhody a další údery se odehrají v nejlepším duchu bodu 1.

3) Míčky létají s rezervou do hřiště. To zdá jako výhoda: s rychlejšími míčky často vydařený útok nebo přesný lob skončí v autu. Jenže: jaké je umění v tom, dostat každý míč do hřiště bez nutnosti precizní kontroly? Pomalé míče znamenají, že právě kontrola mává bílou vlajkou od první minuty zápasu, a skládá svou zbroj pod kolena razance.

4) Útočná hra je k ničemu. Proč vydávat hrozivé množství energie na rychlý pohyb a silové údery, když je soupeř může líně vracet a prohánět vás z jedné strany na druhou? Jistě: tu a tam se povede „prostřelit“ i tuhé obranáře, ale daní za to je totální vyčerpání zhruba tak po deseti výměnách.

A tak se, plíživě a zákeřně, pestrá, rychlá a dynamická hra, jakou badminton je, změní v tupou „přestřelovanou“. K tomu přidejme nízkou teplotu v hale při zimním období, a je tu perfektní vstupní předpoklad pro to zranit se, anebo vypěstovat učebnicovou „blbou náladu“.

Zpomalování míčů je oblíbený nešvar. Přitom málokdo ví, jak míče správně testovat. A rozkaz „Zpomal!“ se používá takříkajíc jako mantra. Letěl míč až za deblovou čáru? Zpomal! Dal jsem dva auty z „obyčejného“ výhozu? Zpomal! Nedaří se mi chytat soupeřovy dropy? Zpomal!

Jenže zatímco za volantem tahle mantra může být aspoň trochu užitečná, z badmintonových kurtů bychom ji měli vyhnat svinským krokem. V zájmu svého zdraví, v zájmu hry.

Doporučit:

---

Autor: Tomáš Krajča [05.07.2011]

Související články

7 soupeřů, proti kterým rozhodně hrát nechcete

Badmintonové zápolení vás jistě těší a baví. Přesto se tu a tam vyskytne soupeř, jehož přítomnost v pavouku... jak to říci... inu, zkrátka – nepotěší. Vybrali jsme sedm typů protihráčů, které v turnaji rozhodně potkat nechcete:

Jak správně podávat: co říkají pravidla badmintonu

Celá skupina pravidel badmintonu se týká podání a jeho správného provedení. Odpovídáme na nejčastější otázky ohledně podání: čtěte, co je povoleno, a co se naopak považuje za chybu.

Zlomené brko Petra Mazúra: Ukradený bekhend

Čtěte detektivní příběh z prostředí závodního badmintonu; pilotní článek nové rubriky a zároveň autorské představení Petra Mazúra: těšínského badmintonisty, který hájí barvy pražského Proseka.

11 zaručeně pravdivých důvodů, proč jste naposledy prohráli

I když to bolí, porážky zkrátka občas přicházejí. Důležité je dlouho nezpytovat sebevědomí, ale raději rychle a správně pojmenovat viníky. Co všechno mohlo za vaši poslední porážku?

9 nebezpečných vět, které z vás při koučování udělají hovado

Jasně, každý hráč je moc rád, když mu během zápasu někdo přijde poradit. Jsou ale chytré řeči, které by si i ti nejlepší žozémuríňové mezi badmintonisty mohli odpustit.

Čím tvrdší, tím lepší? Pro výplety to neplatí...

Když mi bylo třináct, chtěl jsem hrát jako Peter Gade. Tehdy se ještě dánský mladík jmenoval Christensen, byl světovou jedničkou a chodil s okouzlující Camillou Martin. Já chtěl umět jeho údery, mít stejně ladný pohyb, a taky jsem ...