MM Maďarska

 

Ve dnech 30. 10. - 2. 11. se v maďarské metropoli Budapešti uskutečnil další turnaj řazený do Evropského badmintonového okruhu (BEC), tentokrát s hodnocením International Series. Na cestu jsme se vydali společně s Pavlem Drančákem, Eliškou Maixnerovou a „vedoucím výpravy“ a řidičem Honzou Vondrou.
 
Všichni tři až na Honzu jsme museli hrát už čtvrteční kvalifikaci a tak jsme si odjezd do haly určili na 9:00. Já měl v prvním kole kvalifikace za soupeře rakouského hráče Phillipa Katsarose. Ještě nikdy jsem s ním nehrál, věděl jsem však, že je celkem slušný deblista a tak jsem se s ním nemohl pouštět do rychlých výměn, kde by pravděpodobně získával navrch.
Svou taktiku jsem začal dodržovat až od druhé půlky prvního setu, kdy jsem ze stavu 11:9 odskočil na 20:12 a první set už si pohlídal. Druhý set jsem začal s podobnou hrou a i když jsem si konec trošku zkomplikoval, postup jsem si nakonec pohlídal.

Ve druhé kole kvalifikace mě čekal Angličan Daryl Jacobs. S tímto hráčem jsem se utkal před 2 týdny a vyhrál jsem na dva sety, ale rozhodně to nebylo jasné vítězství. V tomto utkání jsem mu samozřejmě chtěl uštědřit další porážku, ale už podle prvního zápasu jsem věděl, že to nebude úplně ono. Snad kromě druhé půlky prvního setu jsem se po celou dobu zápasu potýkal částečně s nervozitou a hlavně s herní nejistotou, kdy jsem se pořádně nedostal do hry, která proti soupeři byla úspěšná. On naopak zvolil taktiku, kdy mě se nedařilo vyhrávat výměny takovým způsobem, jakým jsem chtěl. Stav 1:1 na sety a čekal mě rozhodující. Již od samého začátku mě ale soupeř k ničemu nepustil, já mu nedokázal ani trochu znepříjemnit hru a tak jsem po jasném třetím setu, který jsem prohrál 10:21, musel pogratulovat soupeři k výhře, kterou si nyní zcela zasloužil. Tím pro mě soutěž ve dvouhře skončila.

Čekala mě však ještě čtyřhra s chorvatským parťákem Zvonimirem Durkinjakem. Na turnaji jsme byli nasazeni jako číslo 1. Toto postavení jsme chtěli potvrdit a poté, co se ze soutěže odhlásil velmi silný dánský pár, na který bychom narazili, jsme přemýšleli minimálně o semifinále.

První kolo proti nejlepším Maďarům nám nepřineslo větší komplikace a skóre 21:10,21:19 hovořilo v náš prospěch. Do čtvrtfinále jsme nastupovali s cílem zničit další soupeře.

Bulharský pár  Konstantin Dobrev – Julian Hristov byl na turnaji jedním z nejzkušenějších a již od prvních výměn to jasně potvrzoval. Nedařilo se nám ukončit výměny razantní smečí, drajvy postrádaly svou přesnost a nečekanost a body jsme získávali jen velice těžko. První set jsme prohráli a ve druhém setu za stavu 17:18 zaúřadovali rozhodčí. V této sezoně již potřetí, což mě poměrně vytočilo a tak jsem se snažil u hlavního rozhodčího reklamovat soupeřův zcela neregulérní úder, kdy soupeř zahrál tzv. „tahaný úder“, kdy měl míček na raketě asi vteřinu a dotkl se ho nejméně třikrát. Vysvětlení, proč neodpískal chybu, jsem se však nedočkal, ačkoliv i vrchní rozhodčí mi po ukončení zápasu potvrdil, že to byla jasná chyba. Místo stavu 18:18 jsme už prohrávali 17:19, na rakety nám přiskočila další nervozita a my jen stačili korigovat stav na 19:21 a konec v turnaji.

Nechci tvrdit, že byl rozhodčí nějak zaujatý, ale za takové stavu udělat takovou chybu, jakou daná situace poskytla, je jen těžko uvěřitelné. Kdoví, jak by zápas skončil, kdybychom ten bod získali my a stav byl 18:18…

Po posledním turnaji, kterým bylo MM Slovenska a kde jsme vybojovali ve čtyřhře druhé místo a ve dvouhře jsem se dostal mezi osm nejlepších hráčů turnaje, to byl nyní spíše nevydařený víkend. Po prvotní velice pesimistické náladě jsme však dali hlavy vzhůru a již nyní se oba dva těšíme na další zastávku BEC. Tou bude ve dnech 19. -23. 11. skotské fotbalové město Glasgow.

Kuba Bitman

Doporučit:

---

[18.03.2009]